Jicchak Rabin (1922-1995)

Jicchak Rabin se setrou Rachel a matkou v roce 1927

Jicchak Rabin se narodil 1. března 1922 v Jeruzalémě a vyrostl v Tel Avivu, kam se jeho rodina přestěhovala, když mu byl rok. V roce 1940 ukončil střední zemědělskou školu Kaduri a plánoval studium na univerzitě ve stejném oboru. Nakonec ale vzhledem k okolnostem, ve kterých se nově vznikající stát nalézal, vstoupil do armády a k vysokoškolskému studiu se již nedostal. Velká část jeho života pak byla spjata s armádou.

Vojenská kariéra

Jicchak Rabin jako velitel Severního velitelství

V roce 1941 vstoupil Rabin do Palmach a v roce 1947 se vypracoval až na pozici hlavního operačního důstojníka. V Palmach působil 7 let, až do vzniku státu Izrael, kdy byl Palmach včleněn do izraelské armády. Během první izraelsko-arabské války, tzv. války za nezávislost v roce 1948 se účastnil bojů v Jeruzalémě i bojů proti Egyptu v Negevu. V roce 1949 se podílel na vypracování dohody s arabskými státy o příměří, která byla podepsána na ostrově Rhodos. V roce 1962 se pak Rabin stal vrchním velitelem izraelské armády. V armádě působil až do 1. ledna 1968.
Byl to právě Rabin kdo v izraelské armádě zavedl styl velení, který je známý jako „následujte mě“. Svou práci odvedl také na stylu boje izraelské armády založeném na pohybu a překvapení.

Politická kariéra
Politická kariéra Jicchaka Rabina se nastartovala po jeho odchodu z armády. Mezi lety 1968 a 1972 působil jako izraelský velvyslanec v USA. V roce 1973 se vrátil do Izraele, byl poprvé zvolen do Knessetu a o rok později byl jmenován ministrem práce ve vládě Goldy meirové. Tato vláda ale brzy padla.
2. června 1974 se stal přesedou Strany práce (byl jím do roku 1977) a na postu premiéra nahradil Goldu Meirovou, která rezignovala ve spojitosti s Jom Kippurskou válkou.

V červnu 1976 Rabinova vláda iniciovala operaci Entebbe, při které izraelská armáda zachránila pasažéry uneseného etadla Air France (a při které jako jediný z izraelských vojáků zahynul velitel Jonathan Netanjahu, bratr izraelského politika Benjamina Netanjahua).  Na konci roku 1976 vyslovil Knesset vládě Jicchaka Rabina nedůvěru a Rabin kvůli zjištěním, že jeho manželka vlastní dolarové konto (což nebylo tehdy legální) rezignoval z postu předsedy strany.

Až do roku 1984 byl Rabin poslancem Knessetu. Mezi lety 1984 a 1990 pak působil jako ministr obrany ve vládách Jicchaka Šamira a Šimona Perese. Mezi lety 1990 a 1992 byl opět poslancem a soupeřil o předsednictví ve straně s Šimonem Peresem. V roce 1992 se stal předsedou Strany práce a ve stejném roce vyhrál volby a stal se podruhé premiérem Izraele.

Podpis mírové dohody s Jordánskem 1994 (král Husajn, Bill Clinton a Jicchak Rabin)

Jeho druhé funkční období se nejvíce spojováno s tzv. Dohodami z Osla, na jejichž základě vznikla Palestinská samospráva. Z této doby také pocházejí dva známé dopisy o uznání – nejprve dopis Jásira Arafata, ve kterém se zříká násilí a oficiálně uznává Izrael, a následně dopis Rabina, který naopak uznává OOP jako zástupce Palestinců.
V roce 1994 byl Rabin jako premiér přítomen také podpisu Mírové dohody s Jordánskem. Ve stejném roce získal za Dohody z Oslo společně s Šimonem Peresem a Jásirem Arafatem Nobelovu cenu míru.

Zavraždění Jicchaka Rabina
Dohody z Oslo rozdělily izraelskou společnost. Většina žila v očekávání a doufala, že se letitý konflikt blíží ke svému konci. Část obyvatel Izraele ale nebyla s podpisem Dohod z Oslo vůbec spokojena. Byly to právě Dohody z Oslo, co přimělo pravicového aktivistu Jigala Amira k vraždě premiéra Rabina. Došlo k ní 4. listopadu 1995 těsně po ukončení mírového shromáždění v centru Tel Avivu. Amir na Rabina několikrát vystřelil. Rabin byl převezen do nemocnice Ichilov, kde ale během operace v důsledu utrpěných zranění zemřel.
Pro většinu Izraelců to byl šok. Jednak samotná vražda premiéra a pak také fakt, že byl zavražděn izraelským Židem. Rabinův pohřeb byl vysoce sledovanou událostí v Izraeli i v zahraničí. Sjeli se na něj nejvyšší světoví představitelé, včetně amerického prezidenta Billa Clintona, egyptského prezidenta Hosni Mubaraka a jordánského krále Husseina. Z Rabinova pohřbu pak pochází i věta, kterou pronesl prezident Clinton, a která se do značné míry stala symbolem. Poslední větu svého proslovu řekl Clinton totiž hebrejsky a zněla „Šalom chaver“ (Sbohem příteli).

Be Sociable, Share!

•