Izrael a Palestina – historie a současnost » Bezpečnost, Studium » Národnostní a náboženské minority v izraelské armádě

Národnostní a náboženské minority v izraelské armádě

17.7.2011 | Komentáře nejsou povoleny

Mnozí považují izraelskou armádu za čistě židovskou záležitost. Toto tvrzení má však od pravdy daleko. Ač Židé tvoří většinu vojáků izraelské armády, relativně početná skupina je tvořena také vojáky náležejícími k národnostním nebo náboženským minoritám. Někteří z nich mají službu v armádě stejně jaké Židé povinnou, jiní v armádě slouží dobrovolně. Na počátku sloužili příslušníci menšin společně ve zvláštní jednotce známé pod označením Jednotka 300, od roku 1982 však bylo toto pravidlo zrušeno a tito vojáci jsou zařazováni i do ostatních jednotek izraelské armády. Drúzové tuto možnost mají již od roku 1971. O něco později (1988) se pro tyto vojáky otevřely jednotky zpravodajské služby a letectva. V současnosti jsou pro vojáky národnostních a náboženských minorit otevřeny všechny jednotky izraelské armády.

Drúzský voják izraelské armády (foto: Kika Sso, licence: CC BY 2.0)

Drúzové:

Drúzové patří mezi občany Izraele, kteří mají službu v armádě povinnou od roku 1956 (netýká se Drúzů z Golanských výšin). Na základě dobrovolnosti však sloužili v armádě již dříve v jednotce 300, která vznikla v roce 1948. Při této příležitosti Drúzové také deklarovali svou loajalitu Státu Izrael. V současnosti je součástí izraelské armády prapor Cherev, ve kterém slouží pouze Drúzové. Mnoho Drúzů si ale pro svou službu vybírá jiné zařazení – Golani, Tzanchanim, Nachal, včetně sajeret jednotek (speciální jednotky). Povinná vojenská služba se však vztahuje pouze na muže.

Drúzové jsou národnostní a náboženská minorita, která v Izraeli žije zejména v Galileji, v oblasti Karmel a na Golanských výšinách (Drúzové žijí také v Libanonu a v Sýrii). Jejich náboženství částečně vychází z šíitského islámu. Služba v armádě je pro značnou část této komunity tradiční záležitostí, ke službě nastupuje přibližně 85% mužů v odvodním věku (což je nejvíce v celém Izraeli, dokonce i více než v případě Židů). Většina Drúzů slouží v bojových jednotkách a mnoho jich dosáhlo vysokých armádních hodností (např. hodnosti Aluf, tedy generálmajor, což je nejvyšší vojenská hodnost. Vyšší hodností je už jen Rav Aluf, kterou má vždy jen úřadující vrchní velitel izraelské armády). Drúzové bojovali zatím ve všech izraelských válkách.

Čerkézové:

Čerkézové tvoří další minoritní skupinu, jejíž muži mají službu v armádě stejně jako Drúzové od roku 1956 povinnou. Jedná se o umírněné sunnitské muslimy, kterých jsou v Izraeli asi 4 000. Většina z nich žije ve vesnicích Kfar Kama a Rechanija. S Židy mají tradičně dobré vztahy, pomáhali jim například s ilegálním přistěhovalectvím do Palestiny v době kdy bylo omezováno a bojovali po jejich boku během Války za nezávislost. Počet Čerkézů vstupujících do armády je podobně jako u Drúzů vysoký, mnoho z nich spojuje s bezpečnostními složkami i svou budoucí profesní kariéru.

Arabové:

V Izraelské armádě slouží také arabští vojáci, křesťané i muslimové. Službu v armádě nemají povinnou a nastoupit na ni mohou jako dobrovolníci (volit mohou také civilní službu). Jejich počet však není vysoký, i když od roku 2008 došlo k relativně velkému nárůstu zájmu o vojenskou službu. Arabští představitelé často vystupují proti službě mladých Arabů v izraelské armádě, ti co se pro službu rozhodnou pak často čelí problému vyčlenění z vlastní komunity. Služba v armádě je pro některé Araby lákavá s ohledem na výhody, které se k ní mohou vázat (od příspěvků ze státního rozpočtu například na vzdělání, až po lepší začlenění do majoritní společnosti, lepší možnost získání práce, atd.). Výjimečně se ke službě hlásí i ženy muslimky. Jedna z nich například slouží u elitní jednotky izraelského letectva známé pod označením 669 (jednotka provádí leteckou evakuaci a záchranu osob a její výcvik zahrnuje kromě zdravotnického výcviku i rozšířený bojový výcvi k, neboť zasahuje i za nepřátelskými liniemi).

Beduíni v izraelské armádě (1947) (licence:PD)

Část majoritní společnosti (a také zástupci minorit sloužící v armádě) zastává náz or, že b y občané, kteří neprošli vojenskou službou, neměli mít shodná občanská práva (netýká se osob, které neslouží ze zdravotních důvodů). Často se v tomto kontextu hovořilo o právu volebním. Žádné změny však v tomto ohledu učiněny nebyly. Faktem ale je, že osoby které n esloužily v armádě, mohou mít nevýhodnější postavení například na trhu práce (což se týká i Židů, kteří se z různých důvodů službě v armádě vyhnuli), při nákupu pozemků, při vyplácení některých dávek, atd. Arabové jsou pro Izrael stále určitým bezpečnostním rizikem a tak armáda příliš nové arabské rekruty do svých řad neláká. Jiná situace je například u Beduínů, jejichž služba v armádě je státem žádána a stát proto vynakládá finanční prostředky do různých podpůrných programů, jak bude uvedeno dále.

Beduíni:

Beduíni jsou další minoritní skupinou arabského původu, která nemá službu v armádě povinnou, ale z různých důvodů její příslušníci do armády vstupují. Velkou motivací jsou pro ně ekonomické důvody. Považují vojenskou službu za jednu z mála možností, jak zajistit život svůj a své rodiny. V některých rodinách se jedná o tradici. Izraelská armáda využívá zejména vynikající schopnosti Beduínů při orientaci v terénu a jejich znalost prostředí. Různými podpůrnými programy se snaží počet Beduínů v armádě navyšovat. Pro Beduíny, kteří v armádě slouží, jsou připraveny integrační programy (například výuka jazyka, možnost získat maturitu, atd.). Beduíni se soustřeďují v pěchotní jednotce 585, která je nasazována na jihu Izraele a v Pásmu Gazy, mnoho jich slouží také u letectva.

Charedim v Netzah Jehuda (licence: PD)

Charedim:

Většina charedim v Izraeli využívá náboženská studia jako jedné z výjimek z povinné vojenské služby a v armádě neslouží. Právě tato výjimka je jednou z příčin sváru mezi charedim a sekulární izraelskou společností. Část charedim se nicméně ke službě v izraelské armádě odhodlala. Mají možnost sloužit ve speciální jednotce – 97. pěším praporu, známému také jako Netzah Jehuda. Oproti ostatním jednotkám izraelské armády jsou zde přísněji dodržována náboženská pravidla, což by mělo zjednodušit začlenění právě ultraortodoxních věřících do armády (na základnách například neslouží ženy). Další možností je tzv. Hesder program (Ješivat Hesder), který trvá 5 let a zahrnuje dva roky náboženského studia, 1,5 roku vojenské služby a další 1,5 roku náboženského studia, během kterého ale může být voják kdykoliv povolán zpět do služby. Průzkumy ukázaly, že charedim kteří prošli základní vojenskou službou se následně mnohem lépe začleňují do většinové společnosti. Je mezi nimi například vyšší zaměstnanost.

Homosexuálové:

Homosexuálové sice napatří mezi národnostní ani náboženské minority, s ohledem na vojenskou službu však zajímavou minoritou zcela jistě jsou. Izraelská armáda patří v současnosti mezi 23 armád světa, které umožňují službu vojákům, kteří otevřeně přiznávají svou homosexuální nebo bisexuální orientaci. Do 80. let byli homosexuálové, kteří svou orientaci netajili, většinou z armády propouštěni ze zdravotních důvodů. Homosexualita byla do té doby armádou považována za nemoc, ač izraelští psychiatři již od 70. let zastávají názor, že homosexualita nemocí není. Od roku 1983 byla služba homosexuálů povolena, nesměli však sloužit ve zpravodajských jednotkách a na vysoce utajovaných postech. Toto omezení bylo zrušeno v roce 1993. V izraelské armádě platí striktní zákaz jakékoliv diskriminace homosexuálů, včetně chování, které by tyto osoby byť jen psychicky zraňovalo. Přístup izraelské armády bývá často dáván za příklad i ostatním armádám, například té americké, kde ještě nedávno platilo pravidlo „neptej se a neříkej“.